Stupnice škodlivosti

1. stupeň Zóna slabá, na hranici detekce, účinky organizmem neregistrovatelné, nebo eliminovatelné. 

2. stupeň Senzibilem dobře rozpoznatelná, její účinky dokáže zdravý organizmus i dlouhodobě eliminovat, nemocného člověka však již zřetelně oslabuje a proces léčby prodlužuje. 

3. stupeň Zóna oslabuje nervový systém, vzniká lehká nervozita bez zjevné příčiny. Účinky zdravý organizmus dokáže po nějaký čas eliminovat, nemocný však vykazuje stále se nelepšící obtíže. 

4. stupeň Silná nervozita, nespavost, dysfunkce orgánů. Zdánlivě nevyléčitelné chronické bolesti a nemoci, které se však pobytem mimo zónu rychle zlepšují. Zdravý organizmus dokáže po krátký čas vzdorovat, nemocný již nikoliv. 

5. stupeň Vznik nezhoubných malformací, neklid přenášející se i mimo zónu. Poruchy funkcí orgánů, které se pobytem mimo zónu nelepší, a je nutné je léčit. Bolesti, nervový stav je podobný stresu. 

6. stupeň Vznik degeneračních změn, deprese, bolesti neznámého původu nereagující na terapii, vystupňované obtíže předchozího stupně. 

7. stupeň Během let vznik mutací a kancerogenních změn. Může, ale nemusí být nervová reakce (jedná se o oblast prahu nervové reaktivity). Člověk pozoruje spolu se svými bližními ztrátu svých fyzických a duševních sil, rychle stárne. 

8. stupeň Vznik zhoubného bujení během několika let, ale chybí již zcela nervová reakce, a proto se v této zóně cítí člověk o něco lépe než v předchozí (o to více je zákeřnější). Poruchy orgánů tady nejsou tak markantní (i když jsou těžké), bolesti většinou nervový systém není schopen přenést, a tak jsou jen minimální. Normální spánek ale v podstatě chybí, spíš je patrná apatie. 

9. stupeň Zhoubné bujení se projeví během několika měsíců - nedojde-li však dříve k úmrtí ze selhání některého orgánu, případně imunitního systému. Poruchy narůstají, projevuje se vyčerpání, apatie. Člověk ani organismus nevzdorují, regenerace chybí, vznikají atrofie a otrava metabolity. 

10. stupeň Téměř okamžité poruchy orgánů a jejich funkcí, které jsou příčinou úmrtí (tedy již ne rakovina). Zástava růstu, rychle vzniká tupá bolest hlavy. Apatie již nemá čas vzniknout, protože obvykle vzniká úzkost a fobie (často doprovázená halucinacemi), člověk zde dlouho nevydrží pobývat. 

11. stupeň Ztráta rovnováhy (nebezpečí úrazu). Během několika hodin ztráta vědomí. Těžký šokový stav bývá příčinou úmrtí během několika dní. Stav organismu se jen výjimečně upraví intenzivní léčbou. 

12. stupeň Smrtelně nebezpečná zóna. Smrt nastává během několika hodin podle původu patogenního záření, většinou šokem. 

Na uvedené stupnici lze úspěšně demonstrovat rozdíl mezi zónami geopatického stresu (stupeň 1. až 3., částečně 4.) a geopatogenními zónami (částečně 4. stupeň až 12. stupeň)

Je dobré se všem patogenním zónám soustavně vyhýbat. Děti, nemocní, rekonvalescenti a těhotné ženy jsou o jeden až dva stupně citlivější, než průměr populace, naopak zdravý a aktivní člověk (a také jedinec nad 56 let věku) je o jeden stupeň méně citlivý. To platí až do stupně 8.

Čím vyšší stupeň, tím kratší doba expozice stačí ke vzniku uvedených zdravotních potíží. Zjednodušeně platí: 12 hodin denně pro stupně 1-3, 8 hodin denně pro stupně 4-6, 4 hodiny denně pro stupně 7-9, cca 2 hodiny denně pro stupeň 10 a minuty až desítky minut (dle povahy záření) pro stupně 11 a 12.

V praxi se zóny 10. - 12. stupně normálně nevyskytují, naopak zóny 1. a 2. stupně se běžně ani nedetekují ani neoznačují. Málokdy se totiž vyskytne místnost, kde by nebyly při přesných měřeních detekovány žádné zóny. Běžně se vyskytují zóny 3. a 4. stupně, zřídka i 5. stupně. Výskyt zón vyšších stupňů je velmi vzácné. Dráždivé zóny existují ještě před postavením budovy a mohou být konstrukcí budovy (železobetonový skelet a podobně) ovlivněny. Velká většina (až 90%) zón má stabilní charakter a jejich průběh se nemění v čase, neboť i jejich původ je stálý.